v dobrém i zlém...

Máme to za sebou! :)

Sic jsme oficiální obřad s požehnáním úřadů měli už v březnu, ale pro nás ta pravá ořechová svatba proběhla teprve teď. Ta pravá, pohodová, plná dobré nálady, muziky, dětí a přátel. Tedy přesně taková, jakou jsme si ji přáli. Perfektní.

Mno, po čtyřech letech a dvou dětech už by mohlo být pomalu na čase dalo by se říct. Musím však přiznat, že by asi ani žádná svatba nebyla nebýt mých pěti skvělých družiček, které mne k nápadu nejen přivedly, ale i pomohly jej uvést do reálu. My ji totiž pořád odkládali na neurčito - pořád bylo (a je) spousta 
jiných věci k vyřízení
jiných věcí k zaplacení
starostí (a radostí) s našimi ratolestmi
propastných rozdílů v našich představách o prosté venkovské svatbě
a na druhé frontě absolutně žádná energie a přebytek času k realizaci.

Taky jsem se trochu potýkala s předsudky, podle kterých už člověk (tím méně žena) po dětech už nemá nárok na regulérní svatební hostinu s mejdanem, prstýnky, šaty, zkrátka se vší tou parádou okolo. Že se to prostě "nehodí". No a komu vlastně?

Notabene se stále více setkávám s názory žen, které by to ve velkém ani nechtěly, byly pyšné na prostinký svatební obřad na úřadě, čítajíce všehovšudy čtyři osoby a dvě hodiny a velkou slávu povšechně odsuzovaly. Hodně jsem nad tím přemýšlela a docela se mi tato idea i líbila - ušetří čas, starosti a v neposlední řadě i peníze. Když jsem ale k sobě byla opravdu upřímná, při představě, že bych svatbu prožila bez většiny svých přátel, bez mámy a bez šatů? Nechápejte mne špatně, rozumím tomu, že někdo na to jednoduše není a je fajn, když si to podle toho nastaví. Každému co jeho jest! Mně to ale bylo líto. Jsem holt slavící typ. Koneckonců jsem se do máminých svatebních šatů poprvé nacpala už v pěti letech a ve vší vážnosti vyžadovala po mámě přesnou odpověď, zda ženich přijede za mnou, nebo ho mám snad někde vyzvednout já? Nemohla jsem přece tu malou nadšenou pětiletou holčičku v sobě zradit! 

Život mi připadá prostě moc krátký na to, aby nebylo pořád co slavit! Takže se hodlám proslavit všemi zásadními milníky našich životů s hrdostí a radostí a velím - nechť máme krásnou svatbu! :)

Výsledek potvrdil, že to bylo rozhodnutí dobré. Bylo nám milo a příjemně. 
Máme krásné vzpomínky.

Na závěr bych si dovolila přidat  pár tipů a velký dík všem, kdo se na svatbě podíleli a udělali ten den opravdu vyjímečným. 

Zatančili jsme si se skvělým DJ Schafffem, jenž se postaral o vyladěný (a dobře naladěný) hudební doprovod, neváhal se vrhnout na parket a trsat s náma do roztrhání těla.

Já si užila krásných a pohodlných svatebních šatů vyšitých fantastickou Marií Vaňkovou, která obětavě a v rekordním termínu vyšila naše sváteční oblečení přesně podle našich představ.

Květiny do vlasů, kytice, výzdobu a zkrátka veškerou květenu perfektně a s přehledem zařídila a navázala moje sestřenka Bára - máš můj obdiv!

Pochutnali jsme si na božském 'nahatém' a nadýchaném dortu od Dorty LuCa, které peče Zuzka, shodou okolností taktéž sestřenka. Je to taková naše milá rodinná záležitost :). 

Prstýnky nám vyrobil šikovný a moc příjemný pan Strnad. Nejenže přesně pochopil naši (ne zrovna prostinkou) představu, ale ještě nám každým setkáním zvedl náladu. A prstýnky? Jsou prostě nádherné. Pořád a ráda si ten svůj prohlížím a Svátek ten svůj dokonce nosí! :)

Na nabízené občerstvení vegan, raw i paleo, jehož se na jedničku zhostily zručné a krásné družičky, pěli chválu vegani i masožrouti. Nezbylo nic než plná břucha a spokojené úsměvy! Nádherné a moc dobré svatební koláče napekla Jeřábkova pekárna.

Fotografie, kterými se tu kocháte, pořídila profesionálka Markéta Zelenková. Vybrali jsme si ji pro její jedinečný styl reportážního focení a rozhodně nás nezklamala. Koneckonců překrásné snímky u kterých babičky tlačí slzu jsou toho důkazem. :)

Děkovat můžeme všem zůčastněným za to, jak skvělou atmosféru vytvořili. 
Dětem za to, jak vše perfektně zvládly s dobrou náladou. 
Prababičkám za to, že se zůčastnily (a že jedna pařila s námi až do noci!).
Družičkám za to, že zařídily nezaříditelné, sehnaly nesehnatelné, jednoduše dokázaly nemožné. A ještě u toho byly milé a moc jim to slušelo!
Maximální děkuji patří mojí svědkyni Helence. Právě díky ní byla svatba tak nádherná.
A nakonec děkuji Svátkovi. Za to, že do toho se mnou šel. ♥