¡Olà, Mallorca!
Je to už týden co jsme se vrátili z dovolené. Z té opravdové, ne mateřské :).
Odlet jsme si naordinovali na brzké sobotní ráno 9.9. z Bratislavy. A abychom se nemuseli hnát a pěkně si to cestování užili, jeli jsme rychlíkem už den předem přespat a prohlédnout si hlavní město našich bratov :). Klapalo to (kupodivu) parádně, spoje na sebe navazovaly, my neztratili ani jeden batoh a (opět kupodivu) ani jedno dítě. Dokonce jsme si ve vlaku i chvilku schrupli!
Může se to zdát jako šílenství, trmácet se s dětmi vlakem, autobusem, šalinou, letadlem a bůhvíčím ještě, jenže my už dávno zjistili, že to je přesně to, co od chceme aby nám cesta dala - různé lidi, různá místa, různé zkušenosti a zážitky, které v jsme v all-inclusive katalozích nenašli.
Protože jsme měli odlet v sobotu velmi brzy ráno, dorazili jsme do Bratislavy o den dříve a po odpoledním spánku si prošli staré město. Po setmění jsme v hotelu hráli s dětmi stolní fotbálek až do pozdního večera, takže ranní vstávání ve čtyři bylo pro nás o to krušnější. Děti to překvapivě zvládly bez mrknutí oka.
Několik prvních dní na ostrově jsme si užili klidu v Port d´Alcúdia - předlouhé pláže, skvělé restaurace a plážová hřiště pro děti. Dokonce jsme si zašli i na večerní rande do restaurace!
Až jsme si dostatečně odpočinuli, pronajali jsme to nejmenší auto na světě a zbytek týdne procestovali ostrov křížem krážem. Na celé čáře to u nás vyhrála skrytá Cala Varqués, kde jsme zůstali pár dní pod stanem a vyhnaly nás odsud jen nedostatečné zásoby jídla :).
Vzali jsme to po slavné MA-10 přes Felanitx, Andratx a Sollér do Pollençy přes Puig Major a ty nejnádhernější výhledy. To prostě z pláže v turistické oblasti neuvidíte.
Poslední odpoledne jsme si vyhradili pro staré centrum Alcúdie a rozhodně to stálo za to. Prošli jsme se po starých hradbách, omrkli tržiště a nakoupili pár knížek.
Věděli jsme, že musíme vstávat ve tři ráno, abychom se dostali na letiště včas, stejně jsme ale úklid bytu nezvládli dřív než do půlnoci. Díky tomu, že jsme se zamotali při hledání benzinky, neminula nás při poklusávání po letišti v Palmě ani cestovní horečka. V Bratislavě jsme si dali ještě pořádný oběd a hurá domů!
Odlet jsme si naordinovali na brzké sobotní ráno 9.9. z Bratislavy. A abychom se nemuseli hnát a pěkně si to cestování užili, jeli jsme rychlíkem už den předem přespat a prohlédnout si hlavní město našich bratov :). Klapalo to (kupodivu) parádně, spoje na sebe navazovaly, my neztratili ani jeden batoh a (opět kupodivu) ani jedno dítě. Dokonce jsme si ve vlaku i chvilku schrupli!
Může se to zdát jako šílenství, trmácet se s dětmi vlakem, autobusem, šalinou, letadlem a bůhvíčím ještě, jenže my už dávno zjistili, že to je přesně to, co od chceme aby nám cesta dala - různé lidi, různá místa, různé zkušenosti a zážitky, které v jsme v all-inclusive katalozích nenašli.
Protože jsme měli odlet v sobotu velmi brzy ráno, dorazili jsme do Bratislavy o den dříve a po odpoledním spánku si prošli staré město. Po setmění jsme v hotelu hráli s dětmi stolní fotbálek až do pozdního večera, takže ranní vstávání ve čtyři bylo pro nás o to krušnější. Děti to překvapivě zvládly bez mrknutí oka.
Několik prvních dní na ostrově jsme si užili klidu v Port d´Alcúdia - předlouhé pláže, skvělé restaurace a plážová hřiště pro děti. Dokonce jsme si zašli i na večerní rande do restaurace!
Až jsme si dostatečně odpočinuli, pronajali jsme to nejmenší auto na světě a zbytek týdne procestovali ostrov křížem krážem. Na celé čáře to u nás vyhrála skrytá Cala Varqués, kde jsme zůstali pár dní pod stanem a vyhnaly nás odsud jen nedostatečné zásoby jídla :).
Vzali jsme to po slavné MA-10 přes Felanitx, Andratx a Sollér do Pollençy přes Puig Major a ty nejnádhernější výhledy. To prostě z pláže v turistické oblasti neuvidíte.
Poslední odpoledne jsme si vyhradili pro staré centrum Alcúdie a rozhodně to stálo za to. Prošli jsme se po starých hradbách, omrkli tržiště a nakoupili pár knížek.
Věděli jsme, že musíme vstávat ve tři ráno, abychom se dostali na letiště včas, stejně jsme ale úklid bytu nezvládli dřív než do půlnoci. Díky tomu, že jsme se zamotali při hledání benzinky, neminula nás při poklusávání po letišti v Palmě ani cestovní horečka. V Bratislavě jsme si dali ještě pořádný oběd a hurá domů!
 |
Komentáře
Okomentovat