podzimní

Nevím jak to máte vy, ale já mám poslední dobou podzim syslící. Syslím všechno, co může byť zdánlivě doma v zimě chybět. Především teda akumuluju teplo. Ale dál taky ořechy, houby, jeřabiny, dřínky, rakytníky, jablka, šípky, zelí, dýně, brambory, med, bylinky, ...

A s přibývajícím sluncem jej mám čím dál raději.

S přicházejícím podzimem mám i další různá pnutí. Kromě pořádání (už) tradiční drakiády a zásobování rodu taky zatápět v kamnech, jako by měly přijít mínus třicítky. Užívat slunce, jako by už nemělo nikdy vyjít. Péct všemožné buchty, štrůdly a nádivky, abychom snad neumřeli hlady. Patlat sirupy a likéry na zimu, aby na nás bacily nekoukly ani přes sklo. Zútulňovat hnízdo. A taky péct chleba. Jen ten proklatý kvásek mi prostě ne a ne vzejít! Vždycky se dva dny tváří, že jako všechno OK a žije a den nato je z něj voda, nebo je na něm chuchvalec plísně. Fuuuj! Jsem napůl odhodlaná své snahy vzdát a napůl rozhodnutá už nikdy nezakrojit do kupovaného bochníku. A nakonec jdu založit nový kvásek. Já se nevzdám!

Děti řádí při každé příležitosti s koťaty na zahradě a máme tu tak krásný čas, že bych si jej nejraději zavařila nebo nasušila na později. Jako ty houby. Nejlíp navždy!

Jeníček se chystá v pondělí poprvé do školky. Už se mu to krátí a já nevím, jestli se mám těšit nebo se o něj bát. On v tom má jasno. Těší se na paní učitelku, na děti, na obrázky, procházky, na spaní a především na obědy. Na ty především :). Takže zatímco já štítkuju veškerý náš arzenál od papuček až po plavky, náš Otesánek tu básní o knedlících a koláčích. No, tak když bude dobrá kuchařka tak snad to bude dobré.