velké tipy pro knihomoly

Podzim je ten nejlepší čas vyrazit ven sledovat zvířátka a broučky, protože mají díky nadcházející zimě dost napilno a je šance, že toho dost uvidíme. Stejně tak není nic lepšího než se po setmění, kdy je ještě moc brzo na to jít na kutě, zachumlat s dětmi a několika hrnky kakaa pod deku s knížkou.

Mimoto je nutno se předzásobit pro případ ulehnutí s rýmou a nutnosti dítka něčím zabavit. To už je pořádná hromádka důvodů proč si doplnit knižní zásoby na zimu. Tentokrát však nejde o žádné knížky, ale pořádné knihy - představuji vám naše poslední velkoformátové zásoby. Jo, dnes to bude velké :).

Velká kniha drobné havěti je ideálním motivátorem, který děti vyžene ven. Janeček na procházce horlivě klacíkem doloval ven žížalu (neúspěšně), v kůře hledal "bloučky" (úspěšně) a dokonce se nám podařilo i do síťky chytit snad posledního zbloudilého nočního motýla. Můru. V knize je psáno, že se barvou může podobat i ptačímu trusu - tak to byla přesně ona!
Dobré je, že se nejedná o prostinkou soupisnou encyklopedii se suchým vyjmenováním jednotlivých druhů plus obrázek. Každá kapitola naopak popisuje zajímavosti ze života té které potvůrky s jednou velkou (a vyvedenou!) ilustrací přes obě strany a vypráví samostatný příběh sama o sobě. Pro prcky ideál! Pro starší děti co nemají o havěti ponětí - ideál! Pro matku čelící zvídavým dotazům, nerozeznajíc kokon od chuchvalce prachu - ideál! A jako bonus tipy co s broučky na zahradě a jak jim postavit místo kde by mohli zakempovat.
Shledali jsme jedinou nevýhodu, a tou je nepraktičnost velkého formátu při chystání se na breberčí pochůzku. Lze vyřešit taškou nebo batohem, jenž u nás vždy nalezl dalšího využití. Pro hromádku šnečích ulit, pro asi milion zajímavých kamínků, pro houby, sklizeň šípků, listí, nebo cokoliv dalšího, co v lese prostě nemůžete nechat.
Textů i ilustrací se mistrně zhostil Yuval Zommer, jež má na kontě už několik geniálních počinů.
Mimo jiné 5. listopadu proběhne v Tate modern autorské čtení Big book of beasts, jež je oficiálně k dostání už od půlky letošního dubna v originále, kdybyste třeba měli cestu okolo. My se těšíme na čtení o trochu větších potvůrkách.

Po podzimní procházce neuškodí se trochu zahřát doma u kamen. Pro tuto příležitost se přímo vybízí první samostatný počin od Carson Ellis. Její specifický styl jsme si zamilovali už díky jazykově univerzální (a vpravdě geniální) samostatné druhotince Du Iz Tak? která je v české kotlině nevímproč nesehnatelná. Nakladatelství 65. pole tuto trhlinu na českém trhu aspoň částečně zalepila tímto malebným minimalistickým dílkem. Díky za to! 65. pole prostě srdcovka a to z víc důvodů než jen pro Rudolfa Krautschneidera.

Domov je tedy především o ilustraci. O krásné ilustraci, na kterou jen tak nenarazíte. Kniha může působit dojmem, že bude hned přelouskaná, ale detailní obrazové zpracování vám to prostě nedovolí (i kdybyste chtěli, jakože chtít nebudete!). Janek v ní nalézá svoje vlastní pidi-příběhy a skryté vtípky. Třeba u domova z boty jsme se zadrhli vpravdě na čtvrt hodiny. Tohle si prostě musíte užít!

Koupí Homérovy Odyssey jsem si vymazala (další) černý puntík. Přiznávám se bez vyzvání, že jsem jej předlouhá léta zazdívala. Navzdory doporučením, osobnímu pnutí i studiu literatury (ano, je možné absolvovat státnice na výbornou bez prostudování nejzásadnějšího díla řecké mytologie). Tohle překrásné vydání pro mladší čtenáře prostě nemůžete nechat na pultu knihkupectví zaprášit! Nenechte se odradit množstvím textu ani filozofickými myšlenkami v něm - i tříleté dítě dokáže vstřebat zatraceně hutné existenciální otázky. Přesvědčuji se o tom každý den.

Kromě toho Manuela Adreani příběh přibližuje prostřednictvím obrovských a přitom jemných ilustrací, které budete chtít dát zarámovat. Poetické zpracování původního eposu navíc dost usnadňuje jeho poselství dnešním čtenářům. Krásná práce!

Dobrou (?) zprávou pro knihomoly zatížené na krásné ilustrace je fakt, že ilustrátorka navázala úspěšnou spolupráci s nakladatelstvím White Star, pod jehož hlavičkou ilustrovala již mnoho děl klasické dětské literatury. Nutno dodat, že věrně svému geniálnímu stylu. Proto může i váš Ježíšek bezostyšně pokukovat po její verzi Malého prince, Knihy džunglí, Petra Pana, Kouzelníka ze země Oz a mnohých dalších. V této edici neudělá chybu.

Cesta časem není vlastně žádná žhavá novinka (oficiálně byla vydaná v březnu letošního roku), my k ní "dozráli" až teď na podzim. Není to žádný drobek, ale pořádný a poctivý kus historie ve formátu téměř Atrojky. Nic pro každodenní četbu ve vlaku, ale díky pečlivému zpracování si s jednou dvojstranou vystačíte celé hodiny.
Kniha je po rozdělena chronologicky nikoli ve formě století v řadě za sebou ale na etapy, jež jsou ilustračně rozebrány do detailu v rámci každé dvoustrany. Každá z etap je souhrnně uvedena několika větami a doplněna zajímavostmi přímo v textu.
My necestujeme časem popořádku (říkám si, že na základce se toho jistě rádi ujmou), ale raději hledáme zajímavosti. Často pikantní. Už třeba víme, že úd je strunný hudební nástroj rozšířený v zemích bývalé osmanské říše, nebo že Attila zemřel během své sedmé svatby protože se pořádně opil. Co se může zdát jako historické vydání Blesku, je sympaticky a především živě zpracovaná učebnice historie, která zaručeně zaujme i dospělé.
K dnešnímu dni je ohlášeno anglické vydání druhého samostatného počinu Petera Goese - Follow Finn (belgický originál vyšel již letos v březnu), což je opět detailně propracované hledací dílko a podle všech recenzí to vypadá, že to opět bude stát za to!