Anglické Vánoce

Letos jsme měli překrásné Vánoce. Pohodové. Klidné. Se skvělými lidmi. S dobrým jídlem. Kupou dětí. A spoustou piva. Takže popořádku..

Celý advent jsme se poctivě připravovali. Napekli jsme perníčků z pěti kil, jejichž zdobení však tentokrát dopadlo neslavně, a to prosím Eliáškem pokrytým cukrovou polevou hned po prvních dvou kouscích. Byla vpravdě všude. Jako úplně - v uších i za ušima, ve vláskách, v nose, v pupíku i v "břúšku". Osudová půl minuta nepozornosti. Tohle děcko je čím dál rychlejší a (na)mazanější! Nicméně perníkovou chaloupku jsme zvládli, takže tuto oblast mám prostě splněnou a bastafidli.

Kloučkům jsem připravila adventní kalendář v podobě barevných domečků z papíru. Každý den na ně čekala dobrota, mini leporelo s vánoční básničkou a dílek do vystříhaného betlému od Naše věci. Těm jsem letošní zimu vpravdě podlehla a pořídila od nich vystřihovánky Londýna, Brna a Prahy. Čistě tematicky. Neodolala jsem ani několika ručně dělaným parádním šperkům a pár kouskům do šatníku. Ježíškovi je holt taky třeba někdy trochu pomoct, none?

V rámci předvánočních večírků ve Studánce jsem zvládla takřka celou vánoční výzdobu. Pro mě to znamená věnec na dveře, věnec adventní, filcové a péřové ozdoby a pár šitých dárků. K tomu si přidejte děti vydivočené v herně, svařák na stole a moc milou partu ženských okolo. Jinými slovy jsem měla svoje vlastní Vánoce už dávno před Vánoci.

Do kufru s dárky jsem ještě rychle objednala neodolatelné modrotisky z dílny Danzinger a v předvečer odletu jsme stihli obrousit a natřít několik dřevěných hraček. Pak už jen přidat pár desítek krabiček cukroví k tomu a jedno zavazadlo považuju za odbavené.

Příprava na cestu probíhala dle našeho pravidelného schématu. Čili - spousta promrhaného času na přípravu zhodnocena frenetickým pobíháním všech členů rodiny po domě celou hodinu před odjezdem. Asi to prostě jinak neumíme. Máma celou situaci korunovala prohlášením, že právě povila do trouby svou proslulou vánočku zvící několika kil, bez níž nás jednoduše odcestovat nenechá. Mají být svátky hlavně veselé, ne?

A protože jsou ty Vánoce, Janek nám tuto ryze stereotypní výpravu připepřil znehodnocením obou (!) smartphonů. A to během 24 hodin, čímž trhnul náš nový rekord. O nic by nešlo, kdybychom neměli všechny letenky, jízdenky, kontakty, mapy a adresy uložené v cloudu. Johó, mistři improvizace, spojte se!

Svátkův iPhone to měl spočítáno už den předem v disciplíně vrh z patra. Můj milovaný Nexus byl obrečen v den odletu hned zrána. Jenda se jej v dobré víře snažil napíchnout na nabíječku aby byl připraven na cestu v plné síle a nechtěl takovou banalitou budit maminku, proto se jako správný chlap ujal té pípající otravné potvory sám. A že se Jenda umí dost zmermomocnit když jde o dobrý skutek! Bohužel při tom mermomocnění nenatrefil na tu správnou nabíječku. Můžete se na to prosté dítko zlobit, když to s náma myslí dobře?

Takže jsme vyrazili za silné chumelenice, jež se pro jistotu střídala s namrzajícím deštíkem, s mírným dvacetiminutovým zpožděním. Před proslulým Husovickým tunelem nás totálně tuhá kolona přesvědčila o tom, že to pravé dobrodružství teprve začíná a já pohřbívám myšlenku zaparkovat poblíž letiště, dojet to busem a tím ušetřit za astronomické parkovné na letišti. Začínám panicky ťukat nesmyslná čísla do náhradního tlačítkového telefonu z roku raz dva se snahou zjistit kdy tam vlastně máme bejt - jako doopravdy bejt a nakonec to vzdávám. Take it easy, nějak to prostě dopadne. Ježíšek si nás najde, ať budeme kdekoli!

V bezpečí palubní WiFi jsme zjistili, že dva týdny parkování nás vyjdou dráž než na kolik nás přišly zpáteční letenky pro celou rodinu. Tak jsme dětem pustili Peppa Pig a objednali si u letušky pivo. Tak, to bychom měli.

Cesta ze Stanstedu via Waterloo do East Molesey klapla neuvěřitelně přesně na minutu. A to i přes "překvápko" v podobě hodinové časové kapsy s níž jsme při nákupu u National Express fakt nepočítali. Vynahradila nám ji 50ti minutová fronta na hranicích. You´re welcome!

Londýn nám však druhý den všechno vynahradil, a byl přesně takový, jaký jej máme rádi - slunečný, vřelý, plný života, skvělých kaváren a ještě lepších knihkupectví. Bohužel (bohudík pro naši peněženku) jsme na něj však měli jen dopoledne, ale díky obětavému kamarádovi jsme vymetli Waterloo, Covent Garden, Waterstones a stihli kafe i dětmi vzývaný "bablbekl"! Díky Míšo, seš prostě boží.

Po rychlém obědě jsme se přesunuli na jih Londýna, odkud jsme se vezli až k rodině do Margate. Užili jsme si zde překrásné svátky. Nezapomenu na vyhlížení Ježíška na obloze, na překrásný stromeček a hlavně radost dětí z hromady dárků a z ponožky následující ráno :). Počasí nám celkem přálo, takže jsme si užili procházky po pláži, vynikajícího jídla, kávy a piva, galerii Turner Contemporary, Spitfire & Hurricane Museum, výtečnou britskou snídani v restauraci, a nebýt toho, že kluzišti tak nějak odlétla střecha, tak si kluci i zabruslili. Na nákupech v charity shops už jsem dlouhodobě závislá a nevyhnula jsem se jim ani tentokrát, takže úlovek poctivých 11cti kilo knih nám zabral vpravdě jeden příručák. 

Bylo mi tak dobře, že jsem dokonce poprvé nahodila vlnu na jehlice a zapletla se do Svátkovy budoucí čepice. Té pozitivní vlně okolo pletoucích dam prostě nešlo odolat a musím přiznat, že je v tom hodně meditace. Tak jsem si to u praskajícího krbu hrnula hladce-obrace, srkala gin&tonic, u nohou se mi hřál pes a bylo mi nebesky. Část idyly jsem si přivezla v podobě zapíchnuté vlny na jehlicích s sebou vzdor letištním kontrolám. Jsem skálopevně odhodlána tu hučku dokončit i kdyby to mělo stát životy. Už kvůli té pohodičce :).

Abychom ale koncem roku úplně neusnuli na vavřínech, střihli jsme si na Stanstedu díky čtyřicetiminutové bezpečnostní prohlídce dramatickou stíhačku spoje domů. Cestujeme opravdu stylově. Takoví Hogo Fogo Homolkovi na tripu. 

Nicméně všechno dobře dopadlo. Cestou domů k večeru jsme se zastavili u babičky, kde na děti čekaly dárky od českého Ježíška. Na nás čekala hromada řízků se salátem a kafe velký jako moje hlava, tedy takové Vánoce na druhou. Dovalili jsme se domů přejedení někdy před desátou a hromadně odpadli do spravedlivého komatu. Po probuzení na nás pod schody čeká překrásný stromeček plný světýlek a pod ním hromádka dárků, jež je dílem nikoli Ježíška, ale nedocenitelné sousedské pomoci.

Kluci postupně rozbalovali dárečky svým tempem jeden po druhém téměř až do večera. Já k tomu pustila muziku, semtam něco vyfotila a hlavně vychutnávala tu idylku. Nasnídali jsme se, dali si kafe a zatímco jsme se postupně aklimatizovali, domem proplouvali kamarádi, rodiče, děti, příbuzenstvo, sousedstvo a dokonce i zvířena a většina jich zůstala na sváteční obědovečeři a pak až dlouho do  noci.

Albione, jsi plný skvělých lidí, míst a zážitků. Už teď se nám stýská.

Brzy se chystám na čerstvé tipy pro knihomoly z cest, takže si držte klobouky. Bude to paráda a bude toho dost :). Mějte krásný, pohodový a zdravý rok 2018!