Rodinné odpoledne v Panelandu

Tuto neděli jsme si ráno polebedili, pak kluci vyrazili sáňkovat, já napekla buchet, napěchovali jsme dřevo do kamen, děti do auta a vyrazili do města. Civilizace volá!

Celé odpoledne jsme věnovali Panelandu a byla to pohodička nad očekávání. Moc milé průvodkyně to s dětmi uměly, takže se všechny hned po hlavě vrhly do připraveného programu. Janeček chňapnul tu nejmilejší z nich hnedle v úvodu za ruku a už se nepustil.

Výstava je přehledně rozčleněná a plná zajímavých koutků, jež stojí za to prolézt! Prohlédli jsme si dobové skleněné vázy od Maxima Velčovského, spočítali kolik jsme ušetřili času díky sídlištním zkratkám a ohmatali panelákové košile od Kateřiny Šedé (jejíž projekty jsou učiněným pohlazením po alternativní duši a určitě stojí za to si něco o nich počíst). Prošli jsme si reálný panelákový byt z dob socialismu a bylo to jako přijít na návštěvu o třicet let dřív. Vážně zvláštní pocit, který ještě umocňovala spousta detailů a dobových doplňků.

Nakonec jsme se zapíchli to v dětské retro-herně o patro výš. Zahráli jsme si Honzo vstávej, přehazku, přečetli kousek Neználka a vystřihli si převlékací panenku skládačku auta VB. Mezitím špunti volně poletovali po herně, tahali pásky s psacích strojů, ladili telku, pojídali razítkovací podušky a nám rodičům nabídli horké kafe (naštěstí ne turka) a výborné občerstvení v retro-stylu. Není tohle ekvivalent ráje?

Odpoledne uteklo jako voda. Koupili jsme na památku pár drobností v designshopu ve vestibulu galerie, rozloučili se s kamarády a vzali to zpátky k autu oklikou. Chtěli jsme si udělat procházku centrem Brna a Janeček se nutně potřeboval svézt šalinou. Po příjezdu domů nás čekalo milé překvapení v podobě zatoulané a znovusenavrátivší Olivy, která se krčila před dveřmi. Toulala se bůhvíkde skoro celé dva týdny, opice jedna. Ale je v pořádku a z toulek se vrhla rovnou k miskám.

Mám velkou radost. Jsme zase všichni pohromadě.